Maturita byla fraška

Letos jsem odmaturovala. Když jsem se potkala s nějakým svým vrstevníkem, všimla jsem si, že každý měl tendenci se svěřovat s tou "svojí" maturitou. Jak on to neuměl, jak si vytáhl blbou otázku a jak to všechno nakonec (ve většině případů) dobře dopadlo. Já nejsem jiná. Taky mám potřebu se s tou svojí svěřit, protože chci, abyste mi uvěřili, že maturita je vlastně úplně o něčem jiném, než za co se vydává.

Kdysi jsem si přála umět přeskočit nějakou obtížnou část svého života. Jít spát a probudit se, až když je všechno vyřešené. Věděla jsem ale, že to není možné. Jenže se to stalo. Probudila jsem se v polovině června. Už po maturitě, dokonce přijatá na vysokou školu. Jakoby to byl jen sen. Snažila jsem se to celé zrekapitulovat a víc se rozvzpomenout. Nakonec to dopadlo tak, že jsem celou státní maturitu musela zhodnotit jako neuvěřitelnou frašku. Ano neuvěřitelnou, protože ještě doteď nemůžu uvěřit a pochopit to, co se tedy na konci května dělo.

Jsem kliďas a k tomu ještě optimista. Celých šest let na gymplu jsem na učení z vysoka kašlala. Ne že bych si tak moc věřila, že všechno umím... To ne, jen jsem neměla chuť. A pak přišel čtvrťák a k tomu ještě státní maturity. Všichni byli už rok dopředu vyděšení a já pořád nic. Někdy to přijít muselo. Den před zkouškou... Celou noc jsem nespala, pila Colu abych neusnula a snažila se dohnat těch několik let na střední. Když se rozednilo, bylo mi jasné, že ta noc k ničemu nebyla. Z dvaceti pěti otázek jsem si byla alespoň trochu jistá jen prvními třemi a to přesně v takovém pořadí, jako šly za sebou. Takže nejlíp jsem uměla tu první.... a čtvrtou už bych asi nedala. Vylosovala jsem si dvojku. Pro mě největší zázrak v životě. A to bylo jen ZSV.

V češtině jsem sice tak vyklepaná nebyla. Vlastně ano, ale jen z jedné otázky: 12 - Máj. Můj milovaný profesor pan Koutný nám převelice kladl na srdce, že Máj u maturity je nejtěžší. A tak ještě před losováním jsem všem rozhlásila, že jestli si vytáhnu dvanáctku, tak se jim tam natvrdo rozbrečím a neřeknu ani slovo. O deset vteřin později jsem si tu dvanáctku opravdu vylosovala a opravdu se rozbrečela. V zoufalství jsem vypotila pár solidních vět plus některé špatně. Dostala jsem plný počet prý za neumělecký text. Nevěřila jsem jim.

Já neříkám, že maturita není spravedlivá. Pokud umíte, opravdu dobře a s přehledem, nemusíte mít starosti. Pokud jste haluzáci jako já, prostě to neřešte. Ale fakt. Neuměla jsem a nakonec jsem vylezla s vyznamenáním. Každý takové štěstí neměl. Spolužák uměl a nedali mu to. A proto několik rad pro vás, maturanty, co už se teď klepete jak ratlící:

1) výslednou známku na 100% nikdy neovlivníte

2) velkou roli hraje náhoda

3) tahákům nevěřte

4) zkoušejícím nevěřte už vůbec, i z vašeho miláčka třídního učitele se může vyklubat bezcitná bestie, co si chce jen šplhnout u komise

5) státní maturita je prostě fraška, nemá cenu si kvůli ní huntovat zdraví!