Potraty – ano, či ne? Argumentační esej

Ve svém okolí jsem známá jako velký odpůrce potratů neboli interrupce.  Anglické nebo francouzské slovíčko interruption znamená v překladu přerušení. I u nás je potrat často nazýván jako umělé přerušení těhotenství. Abych však pravdu řekla, sama si pod pojmem přerušení představuji něco jiného. Zápas, hra, debata i cokoliv jiného je přerušeno, aby následně pokračovalo. Těhotenství však, aby už dále nepokračovalo, musí být úplně zrušeno, ne jen přerušeno. Sice je to jen slovní hříčka, vede ale k hlubšímu zamyšlení nad tím, proč se v dnešní době bere potrat tak lehkovážně.

V pohledu na potrat existují dva hlavní názory, dvě protichůdné strany, přičemž ta první je bohužel zastoupena větším množstvím příznivců. Je to názor, že v momentě potratu ještě embryo není živou bytostí, tudíž potrat nemůže být brán jako vražda. Druhý názor, ke kterému se kloním já a jehož pravdivost je snadno dokazatelná, zastává stanovisko opačné, tedy že člověk je živou bytostí od okamžiku svého početí, a jeho usmrcení v jakémkoliv stadiu je vraždou.

Hledisek, kterými můžeme problematiku potratů u nás nahlížet, je hned několik. To zdravotní je jistě jasné, je lékařsky dokázáno, že potrat ohrožuje zdraví matky. Je vysoká pravděpodobnost, že žena, která prodělá potrat, ponese zdravotní následky, například v podobě neplodnosti. Lékař by to řekl lépe: „Bohužel při interrupci nelze úplně minimalizovat riziko, že další těhotenství bude problematické.“ I během samotného zákroku interrupce či bezprostředně po něm mohou nastat jisté zdravotní komplikace. Bezprostřední ohrožení života je sice ojedinělé, běžně však dochází k infekcím a zánětům.

Ráda bych také zmínila psychické následky, které nese v průběhu života žena, která se k potratu rozhodla, lidé v jejím okolí, kteří jí potrat doporučili, či ji dokonce k němu přinutili. U většiny žen se po potratu objevuje tzv. postinterrupční syndrom. Jde o soubor znaků, který dokazuje, že se žena s potratem po psychické stránce úplně nevyrovnala. Charakteristickými znaky jsou úzkosti doprovázené depresí, výčitky, soustavný pláč, strach nebo nespavost, připojuje se i nechuť cokoliv dělat.

Takovéto následky v průběhu života ženy, která prodělala potrat, přicházejí z důvodu uvědomění si morálního a etického hlediska.

Morální pohled na potrat jsem zmínila již výše. Jde například o důkaz toho, že embryo již je ve věku desíti či jedenácti týdnů (tedy ve věku kdy se ještě potrat u nás legálně provádí) živou bytostí. To lze dokázat jednoduchým způsobem. Už v jedenáctém týdnu svého života je embryo aktivní bytostí, která vykonává lidské pohyby, jako je protahování rukou a nohou, kopání nohama či přetáčení se na strany. Dítě postupně nabývá lidskou podobu a tak není možno říct, že by jeden den ještě člověkem nebylo a další den již ano. Nikomu ani nenáleží právo o tom rozhodnout. Když už jsme u práv, článek číslo 6 Listiny práv a svobod garantuje právo na život jakožto základní právo. Bohužel však tento dokument z práva vyjímá nenarozenou bytost, což by se mělo změnit. Každá žena má právo být matkou, a pokud si to sama nepřeje, mohla by tuto možnost, kterou sama dostala, předat jiným, kteří ji nemají.

Ráda bych zmínila také krutost samotného zákroku, který rozhodně etický není. Provádí se několika způsoby, nejběžnější je chemické rozleptání embrya v děloze a následné odsání, nebo „rozkouskování“ embrya před odsátím.

Pokud bychom však usilovali o zrušení legálního provádění alespoň u nás, mohlo by se nám dostat mnoho negativních odezev. Potraty jsou totiž výhodné. Jsou výhodné pro těhotné ženy, které si z různých důvodů dítě nemohou dovolit nebo jej nechtějí. Dočasně řeší problém studujících či svobodných dívek. Mnoho žen zastává názor, že jedině ony mají právo rozhodnout o životě svého dítěte. Zda mají, či nemají pravdu, je těžké dokázat.

Každý gynekolog má právo neprovádět potraty, je však jasné, že z provádění potratů plynou pro lékaře jisté benefity. Je na něm, jak se po psychické stránce „popere“ s následky odstraňování plodů ale také s jejich projevy počínajícího života.

Je také těžké dokázat někomu, kdo je přesvědčený o tom, že embryo není člověk, že se mýlí.

Z toho plyne, že i kdybychom se snažili zakázat provádění potratů, nikdy bychom je nemohli zakázat úplně. Buď by docházelo k jejich provádění nelegálně, nebo například k tzv. potratové turistice, kdy si ženy jezdí nechat provést potrat do zemí, kde je to legální. Jedna strana vždy zůstane nespokojena.