Zvířecí mámy

     Jelikož teď trávím dva měsíce na farmě a jelikož je ještě pořád mláděcí období, můžu pozorovat, jak se od sebe liší zvířecí mámy. Právě dnes jsem si toho všimla, že chování těch zvířecích maminek, je klidně možné přirovnat k lidským mámám. Tak třeba typ mámy, která má ráda svůj klid, kafíčko, televizi, je ráda, když si dítě hraje někde na písečku a když už to dítě nutně mámu potřebuje, ona neochotně vstává, aby mu vyhověla. Přesně tohle chování jsem dnes pozorovala u ovce. Ano, je to dost k smíchu, některé maminky takové ale opravdu jsou. Ta stará, obézní ovce, se po nažrání chtěla jen tak vyvalovat v trávě. Bohužel, ale, její jehněčí dítě dostalo hlad, a ona musela neochotně vstát, aby se její ratolest mohla najíst. Stejné chování pozoruju i u krav. Ale raději ženu přirovnat k ovčí mámě, než ke krávě, že ano? Zajímavé jsou taky slepice. Neustále kvokají a pobíhají sem a tam, nezapomínají ale nikdy na své děti, kuřátka, která se kolem nich pípajíce batolí. Skutečně, taková slepičí máma, ta taky může být vzorem pečlivé ženy, která žije aktivním životem, ve kterém nikdy nezapomíná na své děti a popovídání s kamarádkami. Psí mámy, feny, jsou klidné mámy, které se svými štěňaty navazují blízký vztah, podobně jako ty kočičí. I když přece jen, ty psí, mi přijdou takové něžnější. I ty koňské. Když nad tím tak přemýšlím, asi bych chtěla být koňskou mámou, až jednou budu mít děti. Přijde mi to, jako nejlepší volba. Taková klidná, něžná, pečující a inteligentní máma.
     Možná, že každý to vidí jinak. Třeba je právě ta koňská máma nejhorší ze všech. Třeba právě ta mala hříbata si v duchu říkají, jak závidí mámu housatům. Je pravda, že housata a káčata svou maminku věrně všude následují a vypadají s ní spokojeně. Snad jsou spokojené všechny mláďata se svými mámami.     A snad i všechny děti. To se ale asi říct nedá. Bohužel, jsou i zvířata, ke kterým jsou přirovnávány ty špatné mámy. Jako třeba kukaččí máma. Dokonce i já pár kukaččích mam znám. Nejsem z toho nadšená, něco jiného je vychovávat děti špatně a vykašlat se na ně úplně. V mnohých rodinách nerodinách plní funkce mámy babičky nebo tety. Takové mámy, to jsou opravdu zvířata.     Ale k těm zvířatům se často blíží i mámy, co své děti nezodpovědně vychovávají. Jen nevím, ke kterým zvířátkům je přirovnat.     Ať je to, jak je to, vždycky asi budeme mít s těmi zvířaty něco společného. Budeme po sobě štěkat jako psi, kvokat mezi sebou jako slepice, budeme líní jako lenochod, nebo smradlaví jako tchoř (to raději ne). Máme jim být za co "vděční".