Novoroční předsevzetí

      Když jsem šla ve svých šesti letech k zápisu do první třídy, měla jsem nalakované nehty sytě červeným lakem. A jelikož byla každému předškolákovi vyhotovena fotka na památku zápisu, mám také důkaz - na fotografii mé nehty na malých dětských prstících krásně září.

Maminka měla dvě malé hodné holčičky, jen o rok od sebe, a tak si je parádila jak se jí zlíbilo. Nosily jsme se sestrou kanýrové šatičky, korálky, prstýnky, načesané vlásky a krásné sponečky. K tomu nám nikdy nezapomněla nalakovat nehty. Už od malička. A já si dobře pamatuju, jak mi jednou tu moji malou ručku čapla jedna zapšklá stará dáma a zhrozeně se na ty nehty podívala. Následně jsem od ní dostala kázání, jak je to špatné, že lak nehty poškodí a za pár let je prý budu mít úplně zničené. Neříkala mi to moc pěkně, a proto jsem na její slova nikdy nezapomněla, dost se mě dotkly. Nicméně s lakem jsem nikdy nepřestala. Když jsem byla starší, naučila jsem se nalakovat si je sama, laky na nehty jsem si oblíbila a začalo se mi jich doma hromadit víc a víc.

Jenže s přibývajícím věkem ubylo času. A navíc kvalita mých nehtů hodně klesla. Začaly se loupat, štěpit, praskat. Vím, že je to kvůli lakování, přesto jsem ale na laky nezanevřela. Jen na ně opravdu nemám čas. K předminulým Vánocům mi maminka koupila asi deset laků. Musela jsem jí vysvětlit,  že jsou sice krásné, ale ať už jich tolik nekupuje, protože je skoro nepoužívám, a akorát vysychají a já je potom musím se slzami v očích vyhazovat. Polepšila se. Od té doby už mi je kupuje po jednom. Ale není Vánoc bez laků. Jako třeba ty právě uplynulé. Dostala jsem tři a opravdu nádherné. A je mi strašně líto je nechat ležet. Takže mým novoročním předsevzetím bude: lakovat si nehty, dokud mi neodpadnou! Navíc mám právě práci, ke které hezké nehty taky tak nějak patří, a proto od teď, už mě bez laku neuvidíte.